Metronom

Když jsem poprvé vystoupal na Letenské sady a přiblížil se k obřímu metronomu, měl jsem pocit, že stojím na místě, které je zároveň krásné, zvláštní i trochu symbolické. Metronom tu nepůsobí jako obyčejná instalace – spíš jako tichý svědek toho, jak se Praha měnila a jak se s vlastní minulostí učí žít.

Stojí na místě, kde kdysi stála obrovská socha Josifa Stalina, největší sousoší v Evropě. Dnes už po ní nezbylo nic, jen prázdný prostor a výhled, který vám připomene, že dějiny se mohou změnit rychleji, než si myslíme. Metronom sem byl umístěn v roce 1992 a od té doby kývá nad Prahou jako připomínka plynoucího času – a možná i toho, že některé kapitoly je dobré nechat za sebou.

Co mám na tomhle místě nejraději, je jeho atmosféra. Letná je sama o sobě skvělým místem na procházku, ale když se postavíte přímo k metronomu, otevře se před vámi panorama Prahy, které se jen tak neokouká. Vltava, mosty, věže Starého Města… všechno máte jako na dlani. A když fouká vítr, metronom se pohybuje s takovým zvláštním rytmem, že máte pocit, jako by město dýchalo.

Je to místo, kam se lidé chodí jen tak posadit, dát si kávu z kelímku, pozorovat skateboardisty nebo si užít západ slunce. A přitom má v sobě pořád kus historie, který je cítit ve vzduchu.

Pokud chcete vidět Prahu trochu jinak – z výšky, s nadhledem a s trochou filozofického podtónu – metronom je ideální zastávka. Je to místo, které vás nezahltí turisty, ale přesto vám nabídne jeden z nejkrásnějších výhledů ve městě. A možná vás přiměje na chvíli se zastavit a zamyslet nad tím, jak rychle čas běží.